Tady je pokračování Neobvyklého ovoce, budu ráda, když mi napíšete vaše názory na něj nebo vaše zkuenosti s ním.
Durian
Durian je stálezelený strom dosahující výšky až čtyřicet metrů s tmavými listy a rozložitými větvemi. Roste v oblasti tropických deštných lesů v Indonésii, jižní Indii a Thajsku.
V indonéštině znamená slovo duri trn, což také vypovídá o tom, jak durian vypadá. Toto velké ovoce, které může vážit až pět kilo, má tlustou zeleno-žlutou slupku s mnoha trny. Tento obal se při dozrání rozdělí na pět částí a v každé je ukryto hnědé semeno pokryté silnou, krémovou drtí.
Durian je zajímavý nejenom na pohled, ale i na aroma, které může mnoho lidí odradit. Není totiž příliš vábné a tak v zemích, kde se pěstuje, jsou často cedule v hotelích zakazující přechovávání durianu, problém můžete mít v dopravních prostředcích.
Prodává se buď již vyloupaný, ale pokud ho kupujete vcelku, vybírejte pouze zralé plody. Zralost poznáte tak, že takový durian již vydává silný zápach, nezralý nevoní skoro vůbec. Také s ním pořádně zatřeste, abyste zjistili, zda se semena již uvolnila. Při poklepu by měl vydávat dutý zvuk. Durian otevřete nožem, po otevření vám odhalí velká semena s dužninou.
Curuba (Banana Passionsfruit)
Mučenkotivé druhy mají většinou oválný tvar, ale curuba je plod protáhlý, okolo deseti centimetrů dlouhý a svým tvarem připomíná banán. Na rozdíl od něj je však světlejší, má tenčí slupku a růžovo-oranžovou rosolovitou dřeň s mnoha jadérky, které se také dají konzumovat.
Obsahuje vitaminy A, C, B1 a B2, niacin a riboflavin. Je to velmi aromatické ovoce, trochu nakyslé, chutí podobné jablku. Slupka se většinou loupe, nebo se plod jí tak, že se překrojí na půl a lžičkou se vybere dužnina. Jí se samostatně, nebo se z něj připravuje sirup, želé, pečivo, nákypy a podobně.
Původně curuba rostla divoce v jihoamerických Andách a dnes se do Evropy dováží hlavně z Kolumbie a Nového Zélandu.
Pomelo
Pomelo je exotické ovoce vzhledem připomínající velký zelený grep a obsahuje hlavně vitamin C, A a železo.
Je vydatným zdrojem draslíku. Pomáhá proti vysokému cholesterolu a srdečním nemocem. Má jen velmi málo kalorií, neobsahuje žádný tuk, sodík ani cholesterol.
Pomelo se konzumuje syrové, bez slupky a to většinou přímo, nebo se přidává do ovocných salátů i do marmelád pro zpestření chuti. Má tedy v podstatě stejné použití jako ostatní citrusové plody.
Tento kříženec grapefruitu a pomeranče je největším členem z rodiny citrusovitých, Sice se velmi podobá grapefruitu, ale je spíše sladký než kyselý. Má různé druhy, některé jsou kulaté, jiné mají hruškovitý tvar. Má silnou, pórovitou kůru zelené až žlutozelené barvy s bledě žlutou, oranžovou až červenou dužninou.
Před samotnou konzumací pomelo oloupeme a zbavíme ho také bílé části kůže, který bývá poměrně silná. Pak pomelo rozdělíme na křížaly, které stáhneme z kůžičky, protože je hořká stejně jako semínka. Nyní už se směle můžeme pustit do jídla.
Pomelo pochází z Jihovýchodní Asie, dnes se ale pěstuje také v karibské oblasti a v USA. Plody dozrávají na přelomu roku od listopadu až do března.
Kaki ( Tomel, Churma)
Kaki je plod ovocného stromu tomelu japonského, má jasně oranžovou barvu a tvar připomínají rajče.
Tomel japonský je subtropický strom původem z Koreje, dlouho pěstovaný hlavně v Číně a Japonsku, dnes je rozšířený v subtropech na celém světě. V Japonsku dokonce patří k jednomu z nejoblíbenějších ovocí na trhu. Kaki obsahuje více než 66 % vody, mnoho sacharidů, draslíku, hořčíku, fosfor a vitamin C.
Nejchutnější je, pokud je hodně vyzrálé, to má sladkou chuť, která připomíná meruňku. Tomel japonský má sice velmi tvrdé dřevo podobné ebenu, ale plody jsou křehké, proto se sbírají ještě tvrdé a nezralé, aby vydržely dlouho cestu k zákazníkovi. Při nákupu proto dbáme na to, aby byly opravdu zralé nebo až přezrálé, jinak mají trpkou a svíravou chuť. Kaki konzumujeme tak, že plod nařízneme a lžičkou vybíráme dužninu (dužninu můžeme pokapat citronovu šťávou) . Slupka se nejí. Ovoce konzumujeme hned po koupi, protože není příliš trvanlivé. V asijských zemí se kaki suší podobně jako například fíky.
Garcinie (Mangostan)
Garnicie pochází z jihovýchodní Asie z oblasti Mangu a je také známá pod názvem mangostan (Garcinia mangostana). V této oblasti je to velmi oblíbené ovoce, přezdívá se mu "ovoce bohů", protože se k němu váže následující legenda- budha, který jel na bílém slonu v džungli, objevil toto ovoce a přinesl je lidem jako dar nebes. V Asii ho tedy považují za jeden z nejcennějších plodů a to nejenom díky chuti, ale má také významnou roli v jihoasijské medicíně, kde se podává při horečkách a infekcích.
K nám se dováží po celý rok a to hlavně z Brazílie. Tento strom dosahuje výšky až 2,5 metru a každý rok se na něm urodí tisíce plodů.
Toto ovoce má velikost malého jablka s průměrem okolo sedmi centimetrů. Hrubá kožovitá kůra má purpurovou až fialovou barvu, uvnitř se nachází čtyři až sedm dílků s měkkou bílou sladkokyselou dření a podlouhlými jadérky, které se také konzumují.
Je bohaté na vitamin C, vápník, antioxidanty, kyselinu elagovou, fytovou, chlorogenovou a vlákninu. Garcinie pročisťuje organismus a působí proti parazitům.
Sklízí se v době plné zralosti, protože plody po utržení již nedozrávají. Převoz ale snáší celkem dobře, protože mají silnou slupku. Konzumuje se buď přímo nebo se přidává do krémů, pudinků, koktejlů a ke zdobení sladkých jídel.
